Šiji deky moc ráda, tedy zase tolik jsem jich neušila, asi osm, ale baví mě vymýšlení topu. Šila jsem vždy pro někoho konkrétního, mé děti, dědu, synovce a teď naposledy, pro tři miminka. Baví mě deku vymýšlet, ladit, všít do ní příběh a myslet na to proč a komu ji šiji. Můžete použít tričkaz kterých děti vyrostly, kousek vyřazených šatů nebo starý ubrus. Dáte látkám nový život, budou vám připomínat krásné věci a budete mít radost.
Hodně mě baví ruční přišívání proužku kolem deky, je to meditace a třeba dva až tři dílu nějakého seriálu :). Co mě vůbec nebaví a nejde mi to, je prošívání celé deky. Sestehovat, sešpendlit všechny vrstvy a stejně mi to ten můj starý stroj vůbec neulehčuje a toho párání bylo více než dost. Spodní látka se hrne a krabatí a je to pro zlost. Ano, můžete si nechat deku prošít profesionálně a bude vypadat krásně, ale přijde mi, že když ji šiji pro někoho, komu chci udělat radost, musím ji šít sama. Asi to je divné a nedokonalosti deky to neomlouvá, ale samotný proces šití se vším všudy, je pro osobní dárek důležitý, si myslím.
Deku z proužků jsem chtěla ušít už dávno. Chtěla jsem vidět, zda bude pěkná, bude jí to slušet a také nám občas zbydou proužky na konci role. Použila jsem látky, na které jsem již skoro zapomněla, látky nové a některé proužky sešila z více kousků.
První deka byla pro Rézičku a protože si její maminka u nás nechala ušít šaty i sukně, volila jsem podobné barevné variace, červenou, modrou s myšlenkami na folklór. Na spodní díl je použité ručně tkané, anglické plátno s výraznými nopky vykukující nitě a působí trochu rustikálním dojmem. Původně bylo, to plátno, myšleno do obchodu, ale proto,aby si někdo nemyslel že nopky jsou vadou, je třeba ho vidět na živo. Využila jsem ho tedy teď.
Druhá deka byla pro Bětku, červenomodré ladění bylo na přání, myšlenky na Japonsko a ve spodu modrobílý čtvereček, ubrus po babičce.
Než se narodil Eliáš, měla jsem hromadu proužků a jasnou představu, o univerzálnosti deky, to kdyby to nebyl Eliáš, ale Ronja. Eliáše jsme viděli den po narození a bylo jasné, že deka bude jiná, prostě jsem tam ty auta musela dát.
Nechtěla jsem primárně dětské deky, ale takové, aby se líbily rodičům, aby se líbily dětem a ty si tam našly samy svůj příběh.
Sestavování proužků je proces krásný, ale ne rychlý. Pořád jsem přesouvala, vymýšlela, stříhala a sestavovala. Pár proužků mi zbylo, některé jsem dostříhala. Jsou z látek nových, z látek dávno vyprodaných, ale i látek, které v obchodě nikdy nebyly, protože byly moje. Látky jsou bavlněné, lněné nebo ze směsi bavlny a lnu. Nabídneme vám, zatím, tři "balíčky", v každém je jiný počet proužků cca 14 celých a 3-4 rozstříhané. Bude na vás, zda je sešijete k sobě tak, jak vám přijdou nebo si je přeskládáte. Nemusíte šít deku, můžete šít tašku, pouzdro, taštičku....těch i několik. Z každého balíčku by měla vyjít deka cca 100x130 cm, ale to už jsou detaily, které se dočtete přímo v obchodě.
Třeba vám udělají radost nebo dostane chuť ušít deku. Můžete si i koupit vlastní kousky látek a vymyslet něco z nich, uvidíte je to hezké.