náš příběh

Jednoho podzimního dne to přišlo při cestě vlakem z Roztok do Děčína.

Ve vlaku se dobře přemýšlí, děti si hrály a mně konečně došlo, že teď je ten nejlepší čas si otevřít obchod s látkami. Byl to sen, přání…, které jsem měla několik let. Vždy se vloudilo, chvíli pobylo a zmizelo… Teď zůstalo a začalo se rozrůstat, kvést a v Děčíně už jsem měla jasno :-)

Doma mě však čekal těžký úkol přesvědčit Thomase, že ten skvělý nápad je vážně objektivně dost dobrý. Thomas je totiž právník a to není jen tak, to nemůžete říct, že nápad je skvělý, jenom protože si to myslíte. Musíte mít argumenty, jasně formulované teze, vše spočítáno, vymyšleno, zjištěna rizika… Je to tak, jsou to jasné věci, které by člověk měl znát a vědět, než se do něčeho takového pustí, ale já měla hlavu plnou jen úžasných látek….

Thomas je naštěstí skvělý, takže po pár dnech bylo rozhodnuto a celý projekt se rozjel na plné obrátky. Kreslila jsem, vymýšlela, plánovala a nastal čas, kdy bylo potřeba poprosit Beth, aby mé představy převedla do virtuální reality.

Beth totiž umí nejen převést mé obrázky do čísel a příkazů a udělat z nich kolečka, košíky a vše co si vymyslím, ale také krásně kreslí, maluje, má obrovský cit pro barvy a má se mnou neskutečnou trpělivost :-).

Chtěla jsem obchod, který bude jednoduchý, krásný, kde nebudou blikat reklamy, slevy a akční nabídky, kde se budete cítit dobře a nebudete chtít spěchat. Budete vědět, že máme látky rádi stejně jako vy, že Vám poradíme a uděláme maximum, abyste byli spokojeni.

Přišel tedy čas vybrat ty látky, které budou v zahrádce jako první. Vždy, když látky vybírám, sama přemýšlím, co bych z nich ušila, na co se hodí, a samozřejmě myslím i na to, zda se budou líbit. Je to část nejkrásnější, ale také nejtěžší. Někdy je obtížné vybrat jen několik z celé kolekce, takže když potřebuji ujištění, radu, ptám se Thomase...:-) ten je samozřejmě moc rád, ale znáte to :-). Takže Vám představuji posledního člena týmu, a tím je Jitka. Jitka je skvělá, má skvělý vkus a cit pro kombinace, učí češtinu a angličtinu, což se sakra hodí, a dokáže se mnou celé hodiny diskutovat o distributorech, látkách a obchodě. To, že ona sama a její holčičky nejen s odvahou, ale i radostí nosí vše, co ušiji, je jen třešinkou na dortu skvělé spolupráce.

Sen se začal pomalu měnit ve skutečnost. Na webové stránce se objevila první kolečka a chyběl doladit jen ten název. To, že tam bude pivoňka, tedy peony, bylo jasné od začátku. Když jsem před lety hledala značku, nick, prostě tak něco, pod čím budu prodávat své šité věci, zjistila jsem, že má nejoblíbenější květina v angličtině obsahuje i iniciály mého jména. Přišlo mi tenkrát jasné, že to je ono :-) Když už tedy máte anglickou pivoňku, musíte se angličtiny držet dál, volba byla jasná… Květiny jsou krásné všechny a mít takovou zahrádku, to je přeci sen…

Trvalo to tři měsíce a otevřeli jsme dveře nejen pivoňkám... no a dál už to přeci znáte...

Chcete vědět ještě trochu víc...:-)

Jitka vs. Petra

J: Moc se hezky jsi to napsala, ale vůbec nic jsi neřekla o sobě...:-)

P: To není pravda, ale tedy ok :-), chtěla jsem říct, že jsem úplně normální, ale to si od doby, co mám na ruce obrázek od Lucy Bumpkin, nemyslí už ani moje maminka :-))). Ale vážně, jsem maminka dvou dětí, manželka Thomase, pokud to nevyplynulo z předešlého, mám ráda kávu, podzim, moře, déšť, látky, kytky, mango, Londýn, ticho, Mozarta, knížky, obrazy, vlnu.....

J: Kde bereš inspiraci? K látkám, materiálům, střihům?

P: Mám moc ráda jednoduché střihy, takové, které vám umožňují volnost, svobodu, jsou variabilní třeba s páskem, šňůrkou....vynikne na nich krásná látka nebo naopak s látkou jednobarevnou jsou nadčasové, čisté... Baví mě japonské knihy se střihy a jejich variabilita. Kombinace látek přijde většinou sama, někdy vím hned, jindy sedím, koukám a najednou se rozsvítí…

J: Zdá se ti něco po tom, co ušiješ opravdu parádní sukni?

P: Poslední dobou šiji velmi málo a moc se mi stýská, ale když šiji, tak večer, pak padnu a nezdá se mi vůbec nic, ale ráno hned běžím zkontrolovat, zda se mi to šití nezdálo :-)

J: Co bys dnes dělala, kdyby tě tehdy ve vlaku nedohonil tvůj sen o obchodu s látkami?

P: Na to moc nemyslím, jsem ráda za to, co je teď. I když mám v hlavě šuplíčky a kolonky a musím mít vše naplánované, na druhou stranu vím, jak rychle může být vše jinak. Ale asi bych pracovala jako sociální pracovník, to dělám občas ještě nyní, jsem takový sociální pracovník na volné noze.

J: Co posloucháš, když šiješ?

P: Většinou toužím po klidu, mám pocit, že je vše rychlé a hlučné, takže často poslouchám rádio Vltava, má na mě takový uklidňující vliv, někdy hledám v archivu Osudů, někdy mám náladu třeba na ZAZ.

J: Prozradíš nějaké „obchodní“ plány :-)?

P: :-))) asi moc ne, ale mohu prozradit, že plány mám, ale vše nejde najednou... každopádně letošní nani IRO bude skvělá...:-))!

Otázky k mini rozhovoru vymyslela Jitka, některé jsem nakonec vynechala, ale třeba na ně někdy dojde :-)

Každopádně teď už víte, jak to s tou zahrádkou je, kdo se o Vás stará, kdo stojí za všemi maily, výběrem látek, kolečky a virtuálními příkazy.

Já bych moc ráda na závěr poděkovala Thomasovi za to, že do toho se mnou šel, Beth a Jitce za vše co dělají, ale i všem maminkám, tatínkům, kamarádům a kamarádkám, že nám fandí. Samozřejmě také našim dětem :-))), které se upřímně radují z každého balíku látek a stále chtějí něco ušít.

V neposlední řadě moc děkujeme všem, kteří, si za ten první rok našli cestu do naší zahrádky, děkujeme všem, kteří nakupují, všem, kteří se jen posadí a odpočívají, všem, kteří nám píší, posílají obrázky… máme radost a moc nás to baví.

Petra

V Děčíne 23. 02. 2016

foto: Oskar Goliáš